Bohemian Glass

Johann Lötz založil v roce 1814 brusírnu skla v Kašperských Horách a v roce 1823 si pronajal sklárnu Zlatá Studna. V roce 1826 se stali jeho společníky Josef Schmid st. a jeho syn Josef Schmid ml. Společná firma nesla název „Johann Lötz, Schmid & syn“ a existovala do roku 1830.

Firma poté změnila název na „Lötz & Schmid“ a fungovala do roku 1836, kdy  se Johann Lötz osamostatnil a pronajal si sklárnu v Anníně. V roce 1840 založil vlastní firmu „Johann Lötz“. Sklárnu v Anníně provozoval Johann Lötz až do své smrti 1844. V této době sklárna vyráběla i zdobené sklo ve stylu druhého rokoka, za které získala  cenu na průmyslové výstavě.

Dědičkou firmy se stala jeho druhá žena Susanne. Po ukončení nájemní smlouvy na sklárnu v Anníně přesunula Susanne Lötzová provoz na sklárnu Debrník u Železné Rudy. Firmu vedla pod novým názvem „Johann Lötz Witwe“. V roce 1851 se firma účastnila první světové výstavy v Londýně. V té době se Susanne Lötzová znovu provdala za právníka Franze Gerstnera a spolu s ním zakoupila v roce 1851 od Martina Emanuela Schmida sklárnu v Klášterském Mlýně u Rejštejna.

Sklárna v Klášterském Mlýně byla založena v roce 1836 (provoz byl zahájen 3. října 1837) Johannem Baptistem Eisnerem, který byl rovněž majitelem sklárny v Podlesí. Po Eisnerově smrti byl po dobu dvou let majitelem sklárny Martin Emanuel Schmid. Susanne Gersterová sklárnu dál rozvíjela a modernizovala. V roce 1855 zde byla vybudována velká brusírna skla. S vedením sklárny ji pomáhal nejprve její bratr Michael Huska (do roku 1863) a poté její nejmladší syn Anton, který předčasně zemřel v roce 1877.  V roce 1879 předala prosperující firmu vnukovi Maxmilianovi von Spaunovu.  V této době došlo k nejvýznamnějšímu rozvoji sklárny.  Sklárna se více orientovala na produkci náročně dekorovaného luxusního skla, za které sklárna získala řadu ocenění na světových výstavách. Významný podíl na rozvoji sklárny měl v té době i její ředitel Eduard Prochaska.

Secesní irizované sklo z Klášterského Mlýna dosáhlo světového významu, k čemuž jistě přispěla i spolupráce s vídeňskou firmou Bakalowit´s Söhne a zejména spolupráce s řadou předních výtvarníků a architektů (např. Franz Hofstötter, Marie Kirschner, Leopold Bauer, Koloman Moser, Otto Prutscher, Adolf Beckert, Josef Hoffmann, Dagobert Peche, Michael Powolny a další).

Poté, co v roce 1908 převzal úspěšnou firmu Maxmilian von Spaun ml., dostala se firma do problémů a od roku 1911 byla v konkurzu. Sklárna ale i v této době vyráběla sklo vynikající kvality. Po druhé světové válce se firma snažila navázat na předcházející úspěchy, což se jí částečně i dařilo. Významnou část své produkce vyvážela do zahraničí, především do Spojených států. Velké problémy v souvislosti s velkou hospodářskou krizí a s požárem sklárny v roce 1930 však vedly až k zániku firmy v roce 1939. Sklárna poté ještě fungovala pod různými firmami až do roku 1947, kdy byl 15. listopadu provoz sklárny definitivně ukončen.