Kralik
Lenorská sklárna byla založena Janem Meyerem v roce 1834, který v té době provozoval sklárny Adolfshütte ve Vimperku, Kaltenbach, Idathal a Luisenhütte. Sklárnu pojmenoval
Eleonorenhütte podle manželky tamějšího panství Jana Adolfa II Schwarzenberga. Sklárna vyráběla kromě tabulového a běžného čirého a barevného skla i sklo luxusní, za což získala řadu ocenění (např. stříbrné medaile ve Vídni v roce 1835 a v Praze v roce 1836 a zlaté medaile ve Vídni v letech 1839 a 1845). Po smrti Jana Meyra v roce 1841 přešla firma na synovce Josefa Tascheka a Wilhelma Kralika a dostala název J.Meyr´s Neffen. V roce 1854 získala firma další 2 sklárny Ernsbrunn a Franzenthal. Po smrti Josefa Tauscheka v roce 1862 změnil Wilhelm Kralik název firmy na Meyr´s Neffe. Sklárna prosperovala, získala řadu mezinárodních ocenění a Wilhelm Kralik obdržel titul rytíř
... VíceLenorská sklárna byla založena Janem Meyerem v roce 1834, který v té době provozoval sklárny Adolfshütte ve Vimperku, Kaltenbach, Idathal a Luisenhütte. Sklárnu pojmenoval
Eleonorenhütte podle manželky tamějšího panství Jana Adolfa II Schwarzenberga. Sklárna vyráběla kromě tabulového a běžného čirého a barevného skla i sklo luxusní, za což získala řadu ocenění (např. stříbrné medaile ve Vídni v roce 1835 a v Praze v roce 1836 a zlaté medaile ve Vídni v letech 1839 a 1845). Po smrti Jana Meyra v roce 1841 přešla firma na synovce Josefa Tascheka a Wilhelma Kralika a dostala název J.Meyr´s Neffen. V roce 1854 získala firma další 2 sklárny Ernsbrunn a Franzenthal. Po smrti Josefa Tauscheka v roce 1862 změnil Wilhelm Kralik název firmy na Meyr´s Neffe. Sklárna prosperovala, získala řadu mezinárodních ocenění a Wilhelm Kralik obdržel titul rytíř von Meyrswalden. V roce 1851 se Wilhelm Kralik oženil s Luisou Lobmeyr – sestrou Josefa Lobmeyra majitele vídeňské firmy, s níž Meyrovy sklárny od roku 1835 úzce spolupracovaly. Sklárna dál získávala řadu mezinárodních ocenění (např. v roce 1867 na světové výstavě v Paříži a v roce 1873 na světové výstavě ve Vídni).
Po smrti Wilhelma Kralika roku 1877 firmu zdědili jeho synové, kteří se neshodli na jejím dalším směřování a tak došlo k jejímu rozdělení. Bratři Heindrich a Jan založili novou firmu, kterou pojmenovali Wilhelm Kralik Sohn a jejíž vznik datovali rokem 1830, tedy dobou kdy vstoupil Wilhelm Kralik do firmy Jana Meyera. Ostatní sklárny přešly do vlastnictví bratrů Karla a Huga a dál fungovaly pod názvem Meyr´s Neffe. (viz sklárna Meyr´s Neffe).
Sklárnu v Lenoře po smrti Wilhelma Kralika provázely v důsledku nezkušenosti bratrů značné potíže, které vyústily v roce 1882 odchodem Jana Kralika. Obchodním ředitelem se následně stal bratranec Wilhelm Mathias Kralik, který před tím vedl Harrachovskou sklárnu v Novém Světě. Spolu s ním přišla i řada jeho spolupracovníků z Harrachova. Došlo k zásadní změně sortimentu sklárny, kdy se sklárna orientovala na tvorbu tehdy módního hutně zdobeného skla, čímž došlo k zvýšení exportu do mnoha evropských zemí, ale rovněž například do Číny a Japonska.
Na přelomu 19. a 20. století se i Lenorská sklárna orientovala na secesní irizované a kamejové sklo. Ve 20. letech značnou část produkce tvořilo barevné vrstvené sklo. Až devadesát procent své produkce sklárna v meziválečném období vyvážela, zejména do Spojených států, ale také do Německa, Velké Británie, Belgie, Holandska a dalších státu.
Po druhé světové válce se sklárna zaměřila na výrobu foukaného skla. V roce 1968 byla lenorská sklárna modernizována. Produkovala výrobky z olovnatého křišťálu i čiré, bohatě broušené sklo. Činnost sklárny byla po nezdařené privatizaci ukončena v roce 1996.
